Search
Close this search box.

„Ideální scénář? Prosadit se v NHL a vrátit se,“ říká hokejista Lukáš Radil

Po třech sezonách v Rusku nabrala stále rozvíjející se kariéra Lukáše Radila směr do nejkvalitnější ligy světa. Začátkem dubna podepsal sedmadvacetiletý křídelník smlouvu se San Jose Sharks. Nyní je již zotavený z nepříjemného zranění, těší se na tréninky na ledě, aby se co nejlépe připravil na zámořskou misi.

„Měl jsem poměrně dlouhou přestávku z důvodu těžšího otřesu mozku. Bylo to komplikovanější, dal jsem si delší pauzu, všichni víme, že zranění hlavy bývají vážná. Zhruba měsíc jsem dodržoval úplný klid, do sportovní činnosti jsem se mohl dostat později. Nyní již trénuji, mám času dost se nachystat na sezonu. Nechci nic uspěchat, navíc jsem si říkal, že je fajn si odpočinout, neboť do Ameriky poletím až koncem srpna. Za čtyři pět let jsem měl vždy jeden dva týdny přestávku, jinak jsem neustále trénoval, rád jsem si odfrknul déle,“ řekl dvojnásobný extraligový mistr, který za tři sezony v KHL nastřílel 41 branek a přidal 62 nahrávek.

Přes zranění, které jste utrpěl, byla minulá sezona ale úspěšná, ne?
„Snad nebyla nejlepší, doufám, že mě taková teprve čeká… Toužil jsem se dostat na olympiádu, to se podařilo, za to jsem byl rád. Se Spartakem jsme chtěli postoupit do play off, tento předsezonní cíl jsme splnili, to je také paráda. Celkově ji mohu hodnotit jako povedenou.“

Tři sezony ve Spartaku je slušná porce – čím vás angažmá v Moskvě nejvíce obohatilo?
„Musím říci, že mě posílilo mentálně… Neřekl bych, že bych extra vyrostl hokejově, ale hlavně jsem se musel v Rusku spoléhat sám na sebe. Když jste zde cizincem, hází na vás všechnu odpovědnost, je to tam dost tvrdé… Komu se nedaří, dostává se do problémů a když narůstají, tak odchází pryč. S nikým se nemažou, nedávají se tam druhé nebo třetí šance. Dostanete jednu a musíte ji chytit.“

To se vám ale povedlo, ne?
„Ano, jsem za to opravdu rád. Postupně jsem začal víc věřit, že na takový hokej mám. Tři sezony mi daly mnoho věcí.“

Jaká vůbec je Moskva?
„Bydlel jsem přímo v centru, je to opravdu velké město. Bydlet bych tam ale nechtěl, s šestnácti miliony tam žít není jednoduché. Já mám radši ten náš pardubický klídek, jak se říká… To je přesně pro mě!“

Jezdil jste metrem?
„To byl také zážitek. Takové věci v Česku nevidíme, všude tam je moc lidé, Rusové jsou zkrátka sví a je třeba se přizpůsobí.“

Zvládal jste ruštinu?
„Později už ano! Nechci říci, že úplně super, ale rozhovor v ruštině zvládnu. V životě jsem se nikdy neučil slovíčka, vždy jsem odposlouchával a i v kabině jsem byl takovým překladatelem pro cizince, protože někteří ruštinu ignorovali.“

Jak jste byl často pod palbou mikrofonů?
„Abych se přiznal, tak v okamžiku, kdy jsem odhalil, že to rusky zvládnu, tak žádosti přibyly… I po zápasech, kdy jsem nic nezahrál a byl jsem horší, tak za mnou chodili. Ale mě to docela bavilo, to přiznávám. Člověk navíc nikdy neví, kdy bude ruštinu potřebovat, že?“

A co psaná forma?

„To je špatné, pro mě vyšší dívčí. Postupně jsem se do toho dostával, chce to ale psát, psát, psát. Kostrbatě jsem něco zvládl napsat. V ruštině jsem dával rozhovory až třetí rok, do té doby jsem mluvil s médii anglicky.“

Do Česka pronikly zprávy, že za vámi ve Spartaku jednou přišli i fanoušci přímo do kabiny vám vyčinit…
„To mě hrozně překvapilo, toto jsem nikdy nezažil. Tenkrát jsem se z toho pět minut vzpamatovával a sám sebe jsem se ptal, o co vlastně jde. Až pak jsem to pochopil, přišlo mi to hodně zvláštní. Oni v Rusku navíc mají radši fotbal, pro ně je hokej na druhém místě. Průměrné návštěvy na hokej byly sotva pět šest tisíc, na fotbal jich chodí pětačtyřicet. Třetina fanoušků byla hokejová, dvě fotbalové a to jsou fakt blázni. Oni potřebují, aby jejich tým vyhrával.“

Co vás čeká v příštích dnech?
„Nyní trénuji a až půjde pardubické áčko na led, tak bych rád s ním, s Dušanem Salfickým jsme již předběžně domluveni. Odpočíval jsem dlouho, nyní trénuji, abych byl stoprocentně nachystaný.“

Nedávno jste hrál charitativní fotbalové utkání „Kopeme pro Míšu“. Jak se vám tato aktivita zamlouvala?
„Bylo to super. Jsem rád, že jsme si mohli zahrát pro malého klučinu, kterého si i já pamatuji z návštěv hokejových utkání. Jsem rád, že se akce povedla a mohli jsme mu pomoci.“

Počasí okolo dvaceti stupňů vyhovovalo maximálně, že?

„Nedovedu si představit, že bychom hráli v třicetistupňovém vedru, takhle to bylo akorát.“

Jaký máte vztah k fotbalu, baví vás?
„Moc! Dokonce přiznávám, že v televizi se raději dívám na fotbal než na hokej. Dlouho jsem ho nehrál jedenáct na jedenáct a přiznávám, že jsem byl marný.“

Až tak?
„Mohlo to být lepší, tak bych to řekl.“

Rozhodoval jste se mezi ledním hokejem a fotbalem, když jste byl malý?
„Já ho hrál ještě v šestnácti za Teslu Pardubice, která byla mým domovským fotbalovým klubem. Kopali jsme Pod Vinicí, přiznávám, že mě lední hokej ještě tak nebavil, to přišlo až postupně. Nakonec vyhrál led, ač, jak jsem říkal, se v televizi rád podívám na fotbal.“

Teď máte žně!
„Tenhle měsíc je opravdu svátek!“

Dívejme se dopředu, příští sezonu vás čeká NHL v dresu San Jose Sharks. Kdy vůbec proběhl první kontakt?
„Asi v lednu, to agent, který pro mě v Americe pracuje, mi dal první kontakt. Tehdy jsme podepsali smlouvu o budoucí spolupráci. Šlo o to, že dokud jsem hrával ve Spartaku, nemohl jsem nic potvrdit a báli jsme se, jak by to Rusové nesli. Celou dobu jsem jim říkal, že NHL je mým snem, s agentem jsme referovali, aby s tím spíše počítali, ale nikdy jsem neřekl, že to je stoprocentní. Nechával jsem to na San Jose Sharks, než zaregistrují kontrakt.“

Byly ve hře i jiné kluby?
„Ano, něco tam bylo, ale to nikdy nevíte, jak to bylo vážné. San Jose přišlo první a já o tom moc nepřemýšlel. Nejsem v pozici, abych si extra vybíral. Já chtěl jít do NHL, abych si ji zkusil, teď je to o tom být ve správném času na správném místě, dát do toho sto procent a doufat, že se to povede.“

Jaká byla vaše reakce, že jste v takto zkušenějším věku dostal nabídku do NHL?
„Již po minulé sezoně byly nějaké náznaky a mohl jsem odejít, ale Spartak mě nechtěl pustit. Na druhou stranu jsem rád, protože jsme dosáhli na klubový úspěch, jenž mi také pomohl. Když jsem se v lednu dozvěděl o prvním zájmu, do toho přišla nominace na olympiádu, přiznávám, že jsem dva týdny z toho nespal, nemohl jsem tomu všemu, co se děje, uvěřit.“

Co vy a NHL?
„Je snem se dostat do Ameriky! Je to nejlepší liga na světě a každý si ji chce zkusit. Měl jsem rád Pittsburgh kvůli Jaromíru Jágrovi a shodou okolností jsem byl na svém prvním utkání NHL na dovolené doma na San Jose…“

Opravdu?
„Asi to tak mělo být… To je tak dva roky nazpátek a říkal jsem si, že by nebylo špatné si tady zahrát. Hráli doma a najednou… Nádhera!“

Podepsal jste dvoucestnou smlouvu?
„Ano, přesně tak. Počítám s tím, že si to tam aspoň rok zkusím a vydržím to. Může se stát, že celý rok budu na farmě, ale i ten mi moc dá. Chci poznat, jak se hokej dělá opravdu profi a to tam je.“

Co říkáte na Tomáše Noska?
„Sledoval jsem jeho cestu Detroitem, kde si vše vydřel a vybojoval. A Vegas ve finále? To je pohádka, škoda, že skončila těsně pod vrcholem. I tak udělali obrovský dojem a kamarádi mi psali, jak velká show v Las Vegas hokej je.“

V San Jose hraje Tomáš Hertl…
„Známe se z mistrovství světa, přes něj jsem tehdy sháněl lístky před dvěma roky. A najednou se z nás snad stanou spoluhráči. To je moc pěkné.“

Jak se těšíte do Kalifornie?
„Já si moc přál zde hrát! Byl jsem tam onehdy na dovolené, procestoval jsem přírodu, pobyl jsem v národních parcích včetně Grand Canyonu, moc se mi tam líbilo. Není to o tom tam zůstat žít, ale zamlouvalo se mi tam. Mně ale bylo fakt jedno, kam bych šel, já si chci zkusit NHL za každou cenu. Tohle je takové štěstí, to se ale koneckonců uvidí. Z Ruska jsem zvyklý na všelijaké podmínky, já tam jedu hrát hokej, ne si užívat město.“

Vaším protihráčem se možná stane Martin Kaut. Co říkáte na jeho progres?
„Jsem z něj nadšený a moc mu to přeji, je to pohodový kluk. Znám ho odmala, protože chodil za námi se svým starším bráchou, jezdil se na nás dívat ze Žďáru na Sázavou. On je typ hráče, který v Americe frčí, věřím, že se prosadí. Doplním, že jsem věřil, že si zahraje na mistrovství světa a věděl jsem, že by rozhodně nezklamal. Určitě ne!“

Dotkl jste se tématu reprezentace. Co říkáte na to, že ji povede Miloš Říha, který vás dříve dvakrát vedl v Pardubicích?
„Podle mě měl přijít na řadu již dříve. Čas ale nehraje u trenérů roli, stále je ve výborné kondici a národní tým oživí. Jistě bude mít veliký respekt, má i kamarádský přístup a zároveň si udělá pořádek. Jsem na něj zvědavý, doufám, že bych si pod ním mohl zahrát.“ (usmívá se)

Jak se těšíte na led?
„Vrátím se do pardubické arény, má nová světla, škoda, že jsem si nezahrál Carlson Hockey Games v Pardubicích, ale bohužel jsem byl zraněný. Tak teď si doma aspoň potrénuji.“

S Dušanem Salfickým se nebylo problém dohodnout, že?
„Já za ním přišel pomalu s prosíkem, zda bych mohl s Dynamem na led a on mi vynadal, že to je samozřejmost. Jeho přístup je úplně super.“

Jak jste sledoval poslední pardubickou sezonu?
„Byl jsem z ní nadšený! Šestka byla super, pak parádní série s Třincem, fakt klobouk dolů. Nejdůležitější je, že si to zasloužili fanoušci, oni na takový ročník fakt čekali, zase chodil plný dům a to k Pardubicím patří. Když si pamatuji, že jsem se chodil dívat a nebo jsem začínal v A týmu, tak bylo neustále vyprodáno. Díval jsem se v Moskvě dle možností i na zápasy, když jsem to nestihl, tak jsem zkouknul onlajny, abych viděl výsledky, protože mě zajímaly. Dostával jsem i zprávy od kamarádů.“

Copak vám psali?
„Právě, že jsou nadšení, že Dynamo hrálo líbivý hokej. Byl jsem za to rád, těšilo mě to.“

Tak jednou v NHL skončíte, že…

„Ideální scénář je, že bych si tam něco odehrál a pak bych se vrátil do Pardubic, pokud mě budou chtít.“ (usmívá se)

Převzato ODTUD

Sdílejte článek

Přečtěte si také

Tvorba webových stránek: Webklient