Možná se mnozí ptáte, kam zmizel talentovaný útočník Roman Dymáček? Z hokejového kolotoče musel rodák z Hodonína v loňské sezóně zcela vystoupit. Vinou těžkého zranění kolene neodehrál ani jednu minutu, a byť s Kometou zahájil letní přípravu, závažnost poranění jeho kolenních vazů jej do hry nepustila. Od nového ročníku by jednadvacetiletý hokejista rád zabojoval o místo v áčku. Je si však vědom, že roční herní výpadek bude muset zpočátku sezóny dohnat, pravděpodobně na farmě v Třebíči.
Poslední dobou o vás nebylo ani vidu ani slechu. Hodně fanoušků se ptalo, kam jste zmizel. Čím to, že jste vynechal celý loňský ročník?
Ptalo se mě na to hodně lidí. Začal jsem minulý rok letní přípravu, jenže jsem si poranil koleno a musel jít na operaci. Měl jsem utržený přední křížový vaz v kolenu, a jak jsem se chtěl co nejrychleji dostat zpátky do sezóny, utrhl jsem si ho znovu při tréninku na ledě. Uspěchal jsem léčbu a musel jít na plastiku vazů. Tím pro mě vlastně sezóna skončila a celý rok jsem promarodil.
Sledoval jste hokej alespoň v civilu?
Byl jsem párkrát na zápase, sledoval výsledky na internetu a koukal se v televizi.
Z těžkého zranění se jste tedy dokázal zotavit?
Cítím se dobře, koleno drží a není oteklé. Zatím je to v pohodě, kondiční trenér Miloš Peca mi sestavil plán. Dělám trošku jiné věci, než ostatní kluci. On přesně ví, co je potřeba po takovém zranění, které jsem měl.
Co jste vlastně dělal, když jste nemohl hrát hokej? Doháněl jste třeba studium?
Školu už mám hotovou. Po první operaci jsem se nemohl tři týdny hýbat, pak vám začíná taková ta klasická a dlouhá rehabilitace. Vše probíhalo dobře, jen jsem to celé uspěchal. Bum, nastal znovu problém na stejném místě a celé kolečko jsem musel absolvovat znovu. Proces trval o to déle, že se mi stejný úraz stal opět na stejném místě. Tři měsíce jsem nemohl nic dělat, tentokrát jsem už nechtěl nic podcenit a koleno co nejlépe doléčit. Takže tři měsíce jsem se skoro nehýbal a pak chodil na rehabilitace.
Shodou okolností jsme se potkali v březnu na hokeji v Hodoníně. Fandil jste svému rodnému klubu v cestě za postupem do první ligy?
Určitě. Několik zápasů jsem viděl přímo na zimáku, včetně play-off. Mám tam několik kamarádů, držím jim palce.
Také se proslýchá, že by Hodonín rád odkoupil licenci od prvoligové Kadaně. Myslíte si, že by si diváci na Slovácku po dlouhých letech zasloužili vidět vyšší soutěž?
Slyšel jsem o tom. Myslím si, že by to příjemné chodit na první ligu v Hodoníně. Fanoušci by si ji zasloužili.
V sezóně 2015/2016 jste strávil v kanadském týmu Kootenay Ice, jak vzpomínáte na zámořský hokej?
Jednoznačně to byla obrovská zkušenost. Naučil jsem se jazyk, zocelil se. Pokud se naskytne taková šance, každému bych to doporučoval. Stejnou soutěž hráli letos Libor Zábranský, Marek Škvrně nebo Filip Král. Určitě je to kvalitní liga, která vám dá mnoho zkušeností. Na kanadský hokej vzpomínám rád.
Jste v přípravě s Kometou. Máte v tréninku nějaké úlevy?
Například na ledě jsem zatím nebyl, ten musím ještě vynechat. Trénuju pozvolna, dávky si přidávám. Dopoledne chodím na kolo, šlapu třeba padesát minut, mám různá cvičení na kolena, klasická posilovna a běhání. Fotbálek, schody, to s klukama zatím absolvovat nemůžu.
Máte signály, že budete bojovat o místo v sestavě Komety? Nebo spíš cítíte po ročním výpadku, že bude třeba dohnat herní manko v nižší soutěži?
O místo se samozřejmě budu chtít poprat, ale uvědomuju si, že jsem rok nehrál. Počítám spíš s tím, že se objevím v první lize.
Asi se není třeba ptát, jak se těšíte na zápasy?
Už bych chtěl být na ledě. Ale víte, já už jsem z toho prvního zranění tak vycepovaný, že nechci rozhodně nic uspěchat. Chci, aby všechno klaplo tak, jak má. Musím být trpělivý.
Od července vás čeká krátká dovolená, plánujete někam vyrazit?
Na žádné jsem dlouho nebyl. Letos ale určitě někam vyrazím (úsměv).