Nejprve vyrovnal na 2:2 a duel se Slováky poslal do prodloužení, v něm měl Martin Nečas potom další velkou šanci. Ovšem po kolizi s brankářem a spoluhráčem z Komety Markem Čiliakem ztratil rovnováhu a vletěl do hrazení, načež dlouho ležel na hrací ploše. Talentovaný mladík si zranil rameno a kyčel, má i potíže s krční páteří. V neděli proto odpočíval, den poté poprvé trénoval. Jeho stav se zlepšil a je možné, že se brzy znovu ukáže českým fanouškům v zápasovém rytmu.
Martin Nečas v pondělí odpoledne vybruslil na kluziště kodaňské tréninkové haly zhruba 30 minut po poledni. Společně s ním absolvovali přípravu převážně náhradníci, většina opor tou dobou pracovala v posilovně. „Chtěl jsem to zkusit na ledě. Jsem rád, že mě nebolí hlava, jen trošku kyčel. Doufám, že se to bude zlepšovat a co nejrychleji léčit,“ přeje si.
Pokud by se stav zlepšil natolik, že by mohl do zápasu, v úvahu by přicházela už úterní bitva se Švýcary. Nicméně zatím je tam velký otazník. „Pravděpodobně asi ještě ne,“ naznačuje. Když se Nečas vrátí k osudové kolizi ze sobotního zápasu, vybaví si veškeré detaily. „Pamatuju si to celkově, protože jsem si hlavou o manťák nedal. Narazil jsem ramenem a hýbnul si hlavou, došlo i k blbému pohybu nohou. Spíš mě bolí kyčel,“ popisuje.
Záhy po utkání putoval na vyšetření do nemocnice. Když zdravotníci převáželi Nečase na nosítkách do sanitky, byl hodně otřesený. „Nebylo to příjemné. Trošku mě začala bolet hlava, ale naštěstí nešlo o otřes mozku, Bylo to od krku.“ Letošní mistr extraligy měl i obavy o další účast na turnaji. „Jak jsem byl v nemocnici, napadlo mě, že to může být konec. Jelikož to dost bolelo. Ale pevně jsem doufal, že se to zlepší. Nešlo o otřes mozku, mělo by to jít,“ uklidňuje fanoušky.
Klidně mohl dopadnout ještě hůř, akce na první pohled vypadala dost divoce. „Jel jsem docela rychle a ještě tam stačil dát ruku, takže jsem do mantinelu nenarazil hlavou. Ale to se stává,“ poví s nadhledem. Vzhledem ke zranění si musel dát krátký pohov, nedělní duel s Tre Kronor sledoval společně s náhradníky z tribuny Royal Arény. „V první třetině byli asi Švédové lepší, ale pak jsme hru vyrovnali. Škoda, že nám tam padl třetí gól, a že jsme na konci nevyrovnali. Kluci hráli dobře.“ Ruce ho v hledišti hodně svrběly. „Necítil jsem se a věděl, že do zápasu nemohu,“ doplňuje.
Druhý den po utkání měli Češi volno, většina členů základní sestavy dobíjela baterky. Nečas podstoupil zátěžový test, trenéři ho bedlivě sledovali. Co mu dělalo největší problémy? „Možná dojít z šatny do tréninkové plochy, protože to je docela daleko,“ usměje se. „Né, člověk je jen trošku rozlámaný. Celou neděli jsem nic nedělal a jen ležel.“ Jakmile bude v rozumném stavu, půjde zpátky do zápasů. „To je jasné. S trenéry jsem se domluvil, abych se rozhýbal. Pokud mám nastoupit, je to samozřejmě nutné. Zranění samozřejmě nebylo příjemné, ale nejde o nic závažného,“ ujišťuje závěrem.
