V pátečním podvečeru 23. března se v místnosti Montessori centra Pelíšek v Poběžovicích sešly čtyři desítky, tentokráte dospělých návštěvníků, aby si poslechly poutavé vyprávění uznávaného regionálního historika, spisovatele a nakladatele pana Zdeňka Procházky.
Díky svojí dosavadní různorodé a velmi plodné aktivitě v oblasti regionální historie a bohaté publikační činnosti se stal pan Procházka nejuznávanějším odborníkem na historii Českého lesa. Množstvím svých aktivit, kterými poutavě přibližuje historii místa ve kterém žijí místní občané si postupně získal jejich respekt a obdiv, takže jsou jeho přednášky, či fyzické návštěvy zaniklých míst a objektů s odborným komentářem velmi hojně naštěvovány.
Nejinak tomu bylo i tentokráte, neboť poznáníchtiví návštěvníci zcela zaplnili místnost a na některé se už nedostala ani židle a vyslechli si tak přednášku vstoje.
Náštěvníci se zde dozvěděli v krátkosti o historii Českého lesa, o vývoji hranic a hraničních kamenech mezi Českem a Bavorskem a potom, na základě promítání fotografií i mnoho zajímavého k jednotlivým historickým i soudobým snímkům. Zajímavé byly i tzv. srovnávací snímky, které zobrazovaly stejný pohled na historické fotografii a pohled ze současnosti. Zmíněny byly i některé objekty z tachovského okresu, které nebyly pro posluchače tolik známé. Rovněž tak některé objekty, které využívali příslušníci pohraniční stráže při střežení hranice, stejně jako soustavy výrobních zařízení, poháněné vodní silou místních potoků. Pozornosti nemohl uniknout ani takový fenomén Českého lesa, kterým byla velmi rozsáhlá sklářská výroba, její začátek, zaměření výroby a postupný zánik.
Velmi zajímavou přednášku trochu olivnila technika, když použitý počítač si předem připravenou řadu fotografií setřídil podle jiného klíče a tak byl jejich prezentovaný sled jiný, než autor zamýšlel. S touto kosmetickou vadou si však dokázal přednášející bravurně poradit a kvalitu přednášky to výrazně neovlivnilo.
Čtyři desítky návštěvníků odcházely z přednášky a následné besedy opět o něco poučenější o historii míst, ve kterých žijí, a za to patří dík nejen panu Procházkovi, ale i pracovnicím Montessori centra Pelíšek, které besedu zajistily a poskytly pro ní prostory, jenž jsou jinak určeny především dětem a jejich rodičům. Milou pozorností bylo rovněž malé pohoštění, které pro návštěvníky přichystaly a to vše, trochu překvapivě, naprosto bezplatně.
