Dvojice nejzkušenějších chodovských obránců a hrajících legend se rozhodla po bronzové sezóně ukončit kariéru v nejvyšší soutěži. Příští rok už nebudeme v chodovském dresu vídat členy Klubu legend FLORBAL CHODOV Michala Kotlase a Davida Boušu.
Oba borci přišli na Jižní Město před sezónou 2011/12, Michal Kotlas z Bulldogs Brno a David Bouša ze Sparty, a byli klíčovými články chodovského přerodu z pražské popelky v superligového predátora. Během 7 sezón v chodovském dresu získali společně 7 medailí a to včetně těch nejcennějších. V sezóně 2012/13 se stali vítězi Poháru České pojišťovny a v sezóně 2015/16 pak nad hlavu pozvedli i vysněný pohár pro superligového mistra! O rok později pak s Chodovem tuto trofej obhájili.
Ke ztrátě zkušených obránců řekl pár vět hlavní trenér týmu David Podhráský: „Co říci? Snad jen DÍKY KAMARÁDI! Oba kluky jsem zažil jako skvělé spoluhráče i jako skvělé svěřence. Odvedli na Chodově obrovský kus práce a jsou výrazně podepsáni pod úspěchy posledních let. Ztrácíme dva zkušené borce, ale věřím, že oba budou s Chodovem i nadále v úzkém spojení a třeba pomohou vychovat své nástupce.“
U přestupu obou kluků byl s tehdejším trenérem Lukášem Procházkou prezident Michal Bauer a má tak na co vzpomínat. „Michala jsme přesvědčili společně s Lukášem Procházkou, aby přesídlil do Prahy, tu schůzku v Costa Coffee na Chodově vidím jako dnes. Odehrál tady fantastické sezóny, prošel celým našim vzestupem z průměrného superligového týmu až na vrchol, získal dva tituly. Byl našim obranným pilířem, spolehlivý, tvrdý, nikomu se proti němu nehrálo dobře. Obdivoval jsem, jak dokázal skloubit svoji práci architekta s vrcholovým florbalem. I díky němu se nám podařilo vybudovat silný tým s řadou osobností a vysoce inteligentních hráčů. Věřím, že „Make“ bude v našem klubu v dalších roli působit i nadále ! Za ty roky mu patří obrovský dík!“ Podobnou vzpomínku přidává i k o dva roky mladšímu Davidu Boušovi. „Boušis je další skvělý kluk, který na hřišti i mimo něj vytvářel novou tvář našeho týmu a i on perfektně zapadl do „chodovského spiritu“. Chytrý, přemýšlivý hráč, který byl vždy týmu naprosto oddaný, dokázal neuvěřitelně pomáhat i při svém zranění na lavičce. Myslím, že kdyby ho nepotkalo těžké zranění kolena, mohl hrát ještě nějakou tu sezónu navíc! I on byl strůjcem posunu našeho týmu z průměru až na vrchol!“
Michal Kotlas odehrál v základní části české nejvyšší soutěži za Havlíčkův Brod, Bulldogs Brno a Chodov 383 zápasů, což ho řadí na 2. místo historických tabulek. Během této porce zápasů zaznamenal 295 bodů za 138 branek a 156 asistencí. V play off pak nastoupil 110 zápasům a zaznamenal 60 bodů (30+30). V dresu Chodova odehrál v základní části 156 zápasů a zařadil se na 10. místo historie klubu. Připsal si 112 bodů za 40 branek a 72 asistencí. Ve vyřazovacích bojích odehrál důrazný obránce za Chodov 63 zápasů, což ho aktuálně řadí dokonce na 5. místo klubových tabulek, a připsal si 30 bodů za 14 branek a 16 asistencí. Rodák z Havlíčkova Brodu má za sebou také úspěšnou reprezentační kariéru. Ještě před vstupem do mužské reprezentace ČR se stal členem All Stars pětky juniorského MS. V dresu se lvíčkem na prsou pak odehrál 66 zápasů, připsal si 6 bodů (3+3) a především se podílel na zisku stříbrnév dresu se lvíčkem na prsou odehrál 66 zápasů, připsal si 6 bodů (3+3) a především se podílel na zisku stříbrné medaile z MS 2004. Úspěchy pak slavil vystudovaný architekt i v dresu akademické reprezentace, se kterou získal stříbro na MS ve Finsku.
Na florbalová léta bude Michal Kotlas vzpomínat jen v dobrém, ale nyní už se těší na mimoflorbalový život. „Do vrcholného florbalu mě přivedlo Brno, kdy si mě tehdy do brněnského A-týmu mužů vytáhli trenéři juniorské reprezentace. Studoval jsem střední školu a táta mě vozil na tréninky. V Brně jsem pak odehrál velkou část mé kariéry, ale ty největší klubové úspěchy přišly až na Chodově, kde se nyní cítím florbalově doma. Jsem rád, že jsem vydržel tak dlouho a dočkal se ligového titulu. A to hned dvakrát za sebou. Florbal mi dal mnoho skvělých zážitků a kamarádů, se kterými se mohu vídat i mimo florbalové mantinely. Nyní však nastal čas věnovat se jiným aktivitám, na které jsem doposud neměl díky florbalu tolik času. Kupříkladu očekáváme s ženou koncem května narození našeho prvního potomka. Děkuji všem trenérům, spoluhráčům, ale i protihráčům za pěkné okamžiky, na které budu rád vzpomínat.“
David Bouša odehrál v základní části za SSK Future, Spartu a Chodov celkem 262 zápasů, ve kterých si připsal 122 bodů, když vstřelil 58 branek a zapsal 64 asistencí. V play off nastoupil 103 zápasům, během kterých si připsal 28 bodů (13+15). V dresu Chodova nastoupil v základní části k 116 zápasům a připsal si 51 bodů (26+25), ve vyřazovací fázi soutěže přidal dalších 59 zápasů, což ho posunulo na 6. místo klubové historie, a získal 16 bodů (7+9). Velmi úspěšně si pražský rodák vedl i v dresu akademické reprezentace, když s týmem získal v roce 2012 zlatou medaili v Praze, o čtyři roky dříve si na krk pověsil stříbrnou medaili.
I David Bouša bude na kariéru a na Chodov vzpomínat s úsměvem na tváři, což potvrzují jeho slova: „Moje rozhodnutí skončit jsem sdělil klukům v šatně po posledním zápase sezony a nebylo to nic příjemného. Věřil jsem totiž, že si letos s týmem zase můžeme zahrát Superfinále. Ta vidina mě výrazně pomáhala i při motivaci vrátit se zpátky na hriště po zranění kolene, i když jsem věděl, že to pravděpodobně bude tak jako tak moje poslední sezona. Časové a fyzické nároky našeho sportu se při klasickém zaměstnání a mém věku dají dlouhodobě zvládat ztuha a obdivuju všechny, kteří to dokážou. I tak jsem spokojený s tím, co jsem za ta léta s florbalem všechno zažil, kolik zajímavých i nezajímavých lidí jsem poznal a kam všude jsem se díky florbalu podíval – i když venkovní zápasy do některých míst mi vážně chybět nebudou. Jsem rád, že můžu končit v klubu, který mi přirostl k srdci a kde jsem se potkal s lidmi, které můžu označit za jedny z nejlepších kamarádů, což je pro mě asi to nejcennější, co mi florbal dal. Chtěl bych poděkovat všem lidem na Chodově, spoluhráčům, vedení a fanouškům za společné zážitky. Velký dík patří samozřejmě i mojí rodině, která mě vždycky ve florbale podporovala a bez které bych už možná skončil daleko dříve.“
