Co je to whistleblowing a proč po něm (někteří) politici volají?

Whistleblowing jako ochrana oznamovatelů, by se měla v blízké době stát součástí české legislativy. Působnost evropské směrnice by měla být rozšířena kvůli jejímu transponování prostřednictvím nového návrhu zákona parlamentem. Co tato směrnice přináší?

Co obnáší whistleblowing

Směrnice o whsitleblowingu dává ochranu oznamovatelům, uvedených jako fyzické osoby, které mají informace o možném protiprávním jednání se znaky přestupku, či dokonce trestného činu, nebo o jednání, kterým jsou porušována některá práva ve vymezených oblastech Evropské unie. Někteří politici si od něj slibují pročištění jak podnikatelského, tak také veřejného prostředí. Piráti například tvrdí, že pokud by v Česku platila směrnice o ochraně oznamovatelů již v době, kdy docházelo ke kriminálním aktivitám například v kauze ROP Severozápad, tak by stát ušetřil až 14 miliard korun.

Oznamovatelé jsou osoby, které se o tomto jednání dozvěděli v rámci své práce a obdobné činnosti, tedy jsou v pracovněprávním vztahu, jsou to osoby samostatně výdělečně činné či společníci, nebo dokonce patří do statutárních, řídících či dozorčích orgánů společností.

Whistleblowing neznamená jen nahlášení nekalého jednání. Ve whistleblowingu jde o to, aby toto oznámení někdo kompetentní a důvěryhodný prověřil, případně zakročil. Ideálně s co nejmenšími následky pro oznamovatele (whistleblowera). Největší bariérou pro oznámení nekalého jednání je pocit zbytečnosti oznámení a strach z následků.

Transparency International

Whistleblowing směrnice zabraňuje odvetným akcím prováděným na základě provedeného oznámení o protiprávním jednání a zajišťuje tak ochranu oznamovatelů. Tato ochrana se zároveň vztahuje na osoby spojeny s oznamovatelem, tedy blízkým či kolegům a zaměstnancům.

V seznamu těchto odvetných opatření se nachází například zproštění výkonu státní služby, odvolání z vedoucího místa, tresty kázeňské a kárná opatření, snížení mzdy, odstoupení od smlouvy či rozvázání pracovního poměru, zabránění odborného růstu či diskriminace.

Povinnosti se budou týkat zaměstnavatelů zaměstnávajících v uplynulém kalendářním čtvrtletí více než 50 zaměstnanců a veřejným zadavatelům s výjimkou obcí s méně než 10 tisíci obyvateli. Dále také zaměstnavatelů specifických oblastí nezávisle na počtu zaměstnanců, například podnikání na kapitálových trzích. Bude nutné zavést interní oznamovací systémy s možností ústního či písemného podání, anonymního podání a na žádost i osobního oznámení. Obvykle to bude za pomocí nezávislých speciálních whistleblowing aplikací a software, často ve spolupráci se specializujícími se právními kancelářemi jako správci systémů. V případě externího oznamovacího systému je orgánem pro oznamování Ministerstvo spravedlnosti.

Pro přijímání a posuzování oznámení bude vybrána povinnými osobami příslušná osoba, která bude zároveň navrhovat opatření k nápravě. Podmínka pro určení příslušné osoby je její bezúhonnost v době 5 let, tento fakt je potvrzován čestným prohlášením.

Součástí povinností bude pravděpodobně také školení zaměstnanců, příslušné osoby či úprava vnitřních předpisů.

Sankce až 50 tisíc korun

Sankce mohou být uděleny povinným subjektům, ale také příslušné osobě či samotnému oznamovateli v případě, že se jedná o vědomě nepravdivé oznámení, a to až ve výši 50 tisíc korun.

Maximální výše pokuty pro povinné subjekty stanovuje Návrh zákona na 1 000 000 korun či 5 % čistého obratu dosaženého během posledního ukončeného účetního období.

S ohledem na délku legislativního procesu nelze jistě říct účinnost navrhovaného zákona provádějícího úpravu ochrany oznamovatelů a implementaci směrnice do českého právního řádu. Dle Ministerstva spravedlnosti je účinnost předpokládána od 1. 1. 2023.

Foto: Pixabay

Diskuze

Scroll to Top
Web spravuje Webklient