Do Náchoda přišel v roce 2014 a zdá se, že v klubu zakotvil. O svých začátcích a roli na hřišti i mimo něj hovoří Tomáš Zíbr.
Ahoj Tome, do Náchoda jsi přišel už v sezoně 2014/2015 když se tu poprvé hrála juniorská extraliga. Můžeš našim fanouškům říct, jak si se k nám dostal a co Tě přimělo přestoupit do Náchoda?
Původně byl na přestupu do Náchoda domluvený jen brankář Martin Aster a útočník Peca Janíček. Na jednom tréninku ve Dvoře mně a Lukášovi Marelovi nabídli, jestli to nechceme jít zkusit do Náchoda. Tak i přes počáteční strach jsme to zkusili a už jsme tady zůstali. Bylo to na poslední chvíli, pár dní před premiérovými zápasy v juniorské extralize. Když sezóna skončila, Dvoráci odešli a zůstal jsem tam ze Dvora jediný. Teď se mnou ještě jezdí Dan Kazda, můj bratranec, takže je to lepší.
Pocházíš ze Dvora Králové, do Náchoda tedy už pár let třikrát týdně dojíždíš (cesta tam a zpět zabere zhruba přes hodinu). Zažil jsi chvíle, kdy jsi s tím chtěl praštit?
Určitě jo. Ta krize přichází celkem pravidelně (smích). Tak dvakrát nebo třikrát v sezóně. Vůbec v zimě je to těžké, když máš vyrážet na trénink v době, kdy už bys šel nejradši spát. Ale představa, že bych ty tréninky neměl, ta mě ničí (smích).
Proč si se vždycky rozhodl zůstat v Náchodě a nejít “jednodušší” cestou hraní ve Dvoře?
Protože se chci dále zlepšovat. A taky něco dokázat. Do Dvora se můžu vrátit vždycky. Minulý rok jsem za Dvůr dokonce čtyři zápasy odehrál, měl jsem vyřízený střídavý start.
Další věc jsou tréninky. Takhle můžu trénovat v Náchodě i ve Dvoře, to znamená každý den na hřišti. Ve Dvoře bych měl trénink jednou týdně a to by mi rozhodně nestačilo. A taky bych asi pěkně nakynul (smích).
Drží mě tu i to, že si plním svůj osobní cíl, který jsem si dal někdy v začátcích – zahrát si minimálně 1. ligu. Upřímně, moc jsem tomu nevěřil, ale díky náchodskému florbalu a lidem kolem se mi to podařilo.
Určitě mě motivují i ambice, které FN má. A jsem rád, že se na jejich naplňování můžu podílet jak na hřišti, tak v té „kancelářské“, méně viditelné, práci.
Školu jsi měl mimo své bydliště, takže jsi navíc jezdil ještě na druhou stranu do školy a cestování tak zabralo velkou část tvého času. Je něco, čeho lituješ, když si spočítáš hodiny strávené v autě?
Řídit mě baví, takže v tomhle bych problém určitě nehledal. Ale kdybych měl jezdit autobusem, tak to bych asi pošel (smích).
Jak už bylo zmíněno, tak hraní po celou dobu kombinuješ se studiem a v poslední době s prací. Co myslíš, že je pro kombinace s hraním florbalu jednodušší a proč?
Při škole mi to rozhodně díky mému přístupu k učení a škole celkově problémy nedělalo (smích). Ale maturitu i absolutorium jsem zvládl i tak, takže jsem tomu asi věnoval dostatečně času (smích).
A do práce jsem nastoupil teprve v listopadu, takže je to teď těžké porovnávat. Zatím se zaškoluji, takže z práce odcházím včas. Ale až budu dělat na nějakých větších projektech, možná občas budu muset zůstat v práci déle. Uvidíme.
Už ve Tvé první sezoně v Náchodě jsi jako junior nakoukl do mužského týmu, ve kterém se držíš až doteď. Máš nějaký recept, jak se v mužském týmu tak dlouho držet?
Tak jelikož jsem v Náchodě nikdy nebyl klíčový hráč, tak určitě trpělivost. Občas se stane, že nehraju. Párkrát jsem nebyl ani v nominaci na zápas. Beru to tak, že na této úrovni už to není ostuda a snažím se, abych se příště na hřiště dostal a mohl být platným hráčem.
A nenechat se rozhodit neúspěchy. Ty k tomu také patří.
Letos zažíváš asi své prozatímní maximum, nastupuješ v 1. lize (druhá nejvyšší soutěž). Jak zatím hodnotíš své působení v této soutěži?
Mohlo by to být lepší, ale beru to tak jak to je. Určitě bych si přál větší ice-time, ale já si na tu příležitost zase počkám a pak už ji zase nepustím (smích)! Začátek minulé sezóny taky nebyl nic extra a později jsme se jako třetí lajna stali důležitou součástí týmu. Takže věřím ve svou příležitost.
Týmu se moc nedaří a v půlce ligy má na svém kontě 8 bodů. Vidíš nějaké světýlko na konci tunelu v podobě zachování soutěže i pro další sezoně nebo je situace už neřešitelná?
Neřešitelná? To rozhodně ne. Vždyť na 10. místo ztrácíme 4 body, na 9. místo 6 bodů. Zlepšení je vidět každým zápasem. Hodně je také znát přítomnost pardubičáků, kteří jsou u nás na střídavý start.
A i když se nám nepovede vystoupat na místa zaručující záchranu tak věřím, že nabité zkušenosti z 1. ligy zúročíme v baráži proti celkům z Národní ligy!
Díky za rozhovor. Chtěl bys ještě něco vzkázat našim fanouškům?
Ještě bych chtěl poprosit fanoušky, aby v co největším možném počtu chodili na naše domácí zápasy. A fandili! I to nás může udělat mnohem silnějším týmem!
