V předvečer oslav 17. listopadu podruhé hejtman Josef Bernard předal Čestné plakety hejtmana Plzeňského kraje za odvážné občanské postoje šesti osobnostem.
Jaroslav Cuhra, Petr Hrach, Josef Kaše, Jan Rampich a František Wiendl dnes v Měšťanské besedě v Plzni převzali z rukou hejtmana Josefa Bernarda pamětní list a Čestnou plaketu hejtmana Plzeňského kraje za odvážné občanské postoje. Ocenění in memoriam převzal i bratr Patrika Štěpánka. Ten 5. srpna 2018 podlehl zraněním, která utrpěl při útoku sebevražedného atentátníka v Afghanistánu.
„Je mi ctí předat Čestnou plaketu hejtmana Plzeňského kraje za osobní statečnost lidem, kteří mají vazbu na náš kraj a svými postoji přispěli k obnově demokracie a svobodě v naší zemi. Jejich zásluhy a osobní statečnost, se kterou vystupovali v době, která nepřála odlišným názorům, v době, v níž za názory a postoje byli lidé trestáni, si je třeba neustále připomínat. Nenapadlo mi, že to, co jsme řešili v roce 1989, můžeme zase brzy řešit. Máme mezi sebou spoustu lidí, kteří se nedali zlomit, a jsem rád, že je mohu ocenit. Oni většinou nebývají známí ani slavní, ale o to více si zaslouží naši pozornost,“ uvedl hejtman Josef Bernard.
Slavnostní akce se konala v malém sále Měšťanské besedy v Plzni. Životní cestu oceněných připomněly na akci, kterou moderovala Petra Procházková, videomedailonky, o hudební vstupy se postaral písničkář Jaroslav Hutka.
Jaroslav Cuhra (*3. července 1936 v Blatence)
Po uvěznění otce nemohl Jaroslav Cuhra studovat, proto se vyučil zedníkem. Později dálkově dokončil ČVUT a pracoval v Plzni jako projektant.
V roce 1968 se zapojil do činnosti Československé strany lidové a aktivně působil v obnovené skautské činnosti. Ve druhé polovině 80. let se účastnil domovních politických setkání s lidmi politického odporu. Stal se disidentem a signatářem Charty 77. Opakovaně byl vyslýchán StB. Veškerou spolupráci s StB však odmítal.
Po sametové revoluci byl poslancem za KDU-ČSL a po vzniku České republiky pracoval na Ministerstvu obrany jako personální šéf. Dodnes je předsedou Konfederace politických vězňů v Plzni.
Petr Hrach (*30. července 1955 v Sušici)
Už jako malý začal Petr Hrach s malováním, které však nakonec nestudoval. Po Střední zemědělské technické škole začal pracovat v PAPu Sušice jako topič.
Koncem sedmdesátých let podepsal dvě petice a v roce 1979 Chartu 77. Často byl vyslýchán v Sušici, Klatovech a v Plzni. Na Sušicku pak sbíral podpisy pod různé petice, např. petici za navrácení pamětní desky připomínající účast americké armády při osvobozování Sušice a petici, která žádala navrácení původní pamětní desky z průčelí muzea v Sušici. Pravidelně rozšiřoval informace o chartě, Listy a Svědectví, za což byl opakovaně zadržen.
Petr Hrach žije v Sušici a v posledních letech jeho kreslený humor publikují české a slovenské časopisy a noviny. Vytváří pexesa, pohlednice, svatební a vánoční přání, dětské omalovánky, ale i propagační materiály.
Josef Kaše (*29. září 1944 v Močeradech)
Jelikož Josef Kaše pocházel z věřící rodiny, nedostal se na studia a měl se jít vyučit horníkem do Ostravy. Na přímluvu se nakonec dostal do plzeňské Škodovky, tehdejších Závodů V. I. Lenina na obor elektromontér.
V Plzni se seznámil s lidmi, kteří se tajně scházeli a vymýšleli různé činnosti. V roce 1969 se zúčastnil dvou mezinárodních táborů mládeže v Rakousku a Norsku, které ho inspirovaly k myšlence organizace podobných akcí i u nás. V době totality se věnoval řadě aktivit, organizoval pro děti a mládež putovní tábory do slovenských hor a obětavě pomáhal druhým. S přáteli se snažil nabídnout mladým lidem to, co jim bylo vlastní – usilování o smysluplný život i v obtížných podmínkách a vyhlížení lepších časů.
Jan Rampich (*30. května 1966 v Plzni)
Odmala Jan Rampich rád poslouchal punk a tvrdou muziku. Později se účastnil koncertů a stýkal se s lidmi kolem punku a undergroundu. Právě za to a svoji punkovou vizáž byl stíhán. Postupně se seznamoval s lidmi, kteří měli co do činění s „jinými“ hudebními žánry, ale i různé polické a občanské postoje vymezující se proti tehdejšímu režimu. Nakonec musel opustit střední školu a nastoupil jako manipulační dělník do ŽOS Plzeň.
V roce 1986 podepsal Chartu 77 a několik petic. Zúčastňoval se demonstrací v Praze, vydával časopis Pevná hráz, rozmnožoval a sbíral podpisy pod prohlášení Několik vět a byl členem tzv. Plzeňské iniciativy. Za to vše byl opakovaně zadržen StB.
Po listopadu 1989 byl jedním ze zakladatelů Občanského fóra.
František Wiendl (* 31. prosince 1923 v Klatovech)
V průběhu druhé světové války se František Wiendl, spolu se svým otcem a dalšími členy odbojové skupiny Lidice, podílel na odbojové činnosti spočívající zvláště v zajišťování peněžní a materiální podpory rodinám uvězněných českých vlastenců. Rovněž shromažďovali zbraně, šířili letáky a posléze aktivně vystupovali v květnovém povstání Klatovanů proti nacistům.
Po únoru 1948 společně se svým otcem a členy původní protektorátní odbojové skupiny zahájili diverzní akce proti komunistům. Počáteční spontánní psaní hesel a šíření letáků přerostlo od převodů demokratů a komunisty pronásledovaných občanů přes hranice, do spolupráce s americkou rozvědkou CIC a agenty chodci.
Přímo či zprostředkovaně napomohl 28 ilegálním přeshraničním převodům. Za to všechno byl odsouzen na 18 let těžkého žaláře a transportován na nucené práce do uranových dolů v Jáchymově. Smrti ozářením unikl převezením na Pankrác, kde pracoval jako stavař. Ve stavebnictví pak působil až do důchodu.
Stal se členem Konfederace politických vězňů a spoluzakládal klatovskou pobočku KPV. V roce 1993 požádal o obnovení členství v Českém svazu bojovníků za svobodu, jehož aktivním členem je dosud.
Patrik Štěpánek (* 14. září 1993 v Plzni, † 5. srpna 2018 v Bagramu – Afghánistán)
V roce 2014 dokončil Patrik Štěpánek studia na plzeňské SOŠ elektrotechnické (obor informační technologie). V červenci 2015 nastoupil přípravnou vojenskou službu ve Vyškově a po jejím absolvování byl přeložen k 13. dělostřeleckému pluku v Jincích, kde byl služebně zařazen na funkci střelce strážního družstva 132. dělostřeleckého oddílu. V lednu 2017 se stal příslušníkem 2. mechanizované roty 42. mechanizovaného praporu v Táboře a byl ustanoven do funkce střelce, později střelceoperátora.
V dubnu 2018 odjel jako starší střelec 1. strážního družstva 10. strážní roty BAF do Afghánistánu na svou první a zároveň poslední zahraniční operaci. Podlehl zraněním, která utrpěl při útoku sebevražedného atentátníka nedaleko spojenecké základny Bagram.
Posmrtně byl Patrik Štěpánek 5. srpna 2018 povýšen do hodnosti štábního praporčíka a vyznamenán Křížem obrany státu, 28. října 2018 ho prezident České republiky vyznamenal Medailí Za hrdinství.
