Češi sbírání hub milují, dokonce by se dalo říci, že houbaření se stalo národním sportem. Proč tomu tak je? Možná je to opravdu vrozená láska k přírodě a relaxaci při dlouhých procházkách skrze lesy, která se v českých rodinách dědí napříč generacemi. Nebo už se dá rozlišování hub jedlých i nejedlých považovat za umění svého druhu? Každopádně sbírání hub má v české kotlině dlouhou tradici a Češi jsou považováni za nejvášnivější houbaře na světě. Vždyt´ ročně nasbírají houby za 3, 6 miliardy!
Již staří Římané si na houbách rádi pochutnávali, naopak ve středověku se lidé hub spíše báli. Mysleli si totiž, že za jejich výskytem v přírodě stojí nadpřirozené síly. Starořecký učenec Theofrastor, jemuž se říkalo „otec botaniky“, popsal v prvním dochovaném traktátu o houbách lanýže i žampiony.
Za protektorátu a v 50. letech, době normalizace, se les stal pro obyvatele České republiky jakýmsi ostrovem svobody, v té době se totiž kolektivizovalo téměř všechno. Bylo to místo klidu, kde nikdo nikoho neomezoval a protože komunisté nechávali lesy být, jejich moc do přírodního království nedosáhla.
V době, kdy byla naše země sužována válkami, se houby považovaly spíše za „jídlo chudých“, protože nahrazovaly masitou stravu a potravy byl nedostatek. Staly se tak oblíbeným pokrmem hlavně pro nižší vrstvy. Dnes jsou naopak pro mnoho lidí vítaným zpestřením jídelníčku – mohou se smažit, grilovat, restovat na kmínu i umíchat s vejci. Hodí se i k masu a kloboučky bedel nebo masáků jsou lahůdkou, když se osmaží v trojobalu. Nemálo kuchařských mistrů přidává houby do smetanových omáček, k těstovinám nebo do polévky. Velkým přínosem jsou pro kuchyni, pokud je použijeme jako koření, vzhledem k vysokému obsahu kořenných látek, které obsahují. Požitkáři si mohou dopřát i takové nevšední lahůdky, jako je houbový pudink, nadívané kloboučky či hovězí roštěnou na liškách.
V historii se však houby používaly i k jiným účelům, Například troudnatec kopytovitý se používal k rozdělávání ohně a při střelbě ze starých zbraní, starořečtí lékaři vypalovali jeho rozpálenou dužninou povrchové kožní rány a v 18. a 19. století se z něj v některých oblastech vyráběly čepice a klobouky.
Česká vášeň pro houbaření je brána v mnoha evropských zemích jako rarita. Houbařská sezóna u nás začíná v květnu a vrcholí většinou koncem září. Nedávno byl popsán hřib Kluzákův, který se jinde než v České republice nevyskytuje, vždyť v žádné jiné evropské zemi neroste tak široké spektrum různých hub, jako u nás. Není se tedy čemu divit, že se do lesa každoročně vypravují dvě třetiny Čechů a dokonce se říká, že houbaření je v Česku oblíbené skoro jako sex.
Mezi zanícené houbaře patřil i Freud nebo třeba Lenin. U nás k nim patří především hudební skladatel Václav Hálek. Složil totiž Mykokosmickou symfonii. Jednoho dne se vypravil do lesa a zjistil, že houby vyluzují hudbu! Zaznamenal si ji a vznikla houbová symfonie.
Tak neváhejte a vypravte se i vy do klidu přírody. I když nepřinesete plný košík hub, zajisté pocítíte její blahodárné účinky.
Autor: Lída Hammerová/DomácíNoviny.cz