Search
Close this search box.

Češi milují houbaření více než sex

Češi sbírání hub milují, dokonce by se dalo říci, že houbaření se stalo národním sportem. Proč tomu tak je? Možná je to opravdu vrozená láska k přírodě a relaxaci při dlouhých procházkách skrze lesy, která se v českých rodinách dědí napříč generacemi. Nebo už se dá rozlišování hub jedlých i nejedlých považovat za umění svého druhu? Každopádně sbírání hub má v české kotlině dlouhou tradici a Češi jsou považováni za nejvášnivější houbaře na světě. Vždyt´ ročně nasbírají houby za 3, 6 miliardy!

Již staří Římané si na houbách rádi pochutnávali, naopak ve středověku se lidé hub spíše báli. Mysleli si totiž, že za jejich výskytem v přírodě stojí nadpřirozené síly. Starořecký učenec Theofrastor, jemuž se říkalo „otec botaniky“, popsal v prvním dochovaném traktátu o houbách lanýže i žampiony.

Za protektorátu a v 50. letech, době normalizace, se les stal pro obyvatele České republiky jakýmsi ostrovem svobody, v té době se totiž kolektivizovalo téměř všechno. Bylo to místo klidu, kde nikdo nikoho neomezoval a protože komunisté nechávali lesy být, jejich moc do přírodního království nedosáhla.

V době, kdy byla naše země sužována válkami, se houby považovaly spíše za „jídlo chudých“, protože nahrazovaly masitou stravu a potravy byl nedostatek. Staly se tak oblíbeným pokrmem hlavně pro nižší vrstvy. Dnes jsou naopak pro mnoho lidí vítaným zpestřením jídelníčku – mohou se smažit, grilovat, restovat na kmínu i umíchat s vejci. Hodí se i k masu a kloboučky bedel nebo masáků jsou lahůdkou, když se osmaží v trojobalu. Nemálo kuchařských mistrů přidává houby do smetanových omáček, k těstovinám nebo do polévky. Velkým přínosem jsou pro kuchyni, pokud je použijeme jako koření, vzhledem k vysokému obsahu kořenných látek, které obsahují. Požitkáři si mohou dopřát i takové nevšední lahůdky, jako je houbový pudink, nadívané kloboučky či hovězí roštěnou na liškách.

V historii se však houby používaly i k jiným účelům, Například troudnatec kopytovitý se používal k rozdělávání ohně a při střelbě ze starých zbraní, starořečtí lékaři vypalovali jeho rozpálenou dužninou povrchové kožní rány a v 18. a 19. století se z něj v některých oblastech vyráběly čepice a klobouky.

Česká vášeň pro houbaření je brána v mnoha evropských zemích jako rarita. Houbařská sezóna u nás začíná v květnu a vrcholí většinou koncem září. Nedávno byl popsán hřib Kluzákův, který se jinde než v České republice nevyskytuje, vždyť v žádné jiné evropské zemi neroste tak široké spektrum různých hub, jako u nás. Není se tedy čemu divit, že se do lesa každoročně vypravují dvě třetiny Čechů a dokonce se říká, že houbaření je v Česku oblíbené skoro jako sex.

Mezi zanícené houbaře patřil i Freud nebo třeba Lenin. U nás k nim patří především hudební skladatel Václav Hálek. Složil totiž Mykokosmickou symfonii. Jednoho dne se vypravil do lesa a zjistil, že houby vyluzují hudbu! Zaznamenal si ji a vznikla houbová symfonie.

Tak neváhejte a vypravte se i vy do klidu přírody. I když nepřinesete plný košík hub, zajisté pocítíte její blahodárné účinky.

Autor: Lída Hammerová/DomácíNoviny.cz

Sdílejte článek

Přečtěte si také

Tvorba webových stránek: Webklient