Letošním laureátem Ceny města Mladá Boleslav, která je udělována při příležitosti oslav vzniku státu, se stal Jiří Horáček. Cenu v podobě sošky Elegána boleslavského a šeku na 50 000 Kč spolu s dalšími dary mu předal primátor města Raduan Nwelati spolu s náměstkem Danielem Markem v obřadní síni magistrátu. Příjemnou hudební atmosféru obstaralo Zámecké saxofonové kvarteto.
Ocenění byla přítomna celá rodina Jiřího Horáčka a také řada kolegů z mladoboleslavské základní umělecké školy, kteří stáli za jeho nominací. I proto se prvního projevu ujala ředitelka ZUŠ Jana Mlčochová, která připomněla nejen jeho dílo a pedagogickou činnost, ale také to, že si ho všichni váží jako skvělého člověka, kolegy a kamaráda.
„Jsem rád, že jsme letos mohli ocenit takovou významnou kulturní osobnost a věřím, že pan Horáček bude hudbou i její výukou dělat radost v Mladé Boleslavi ještě dlouho,“ řekl mimo jiné primátor Nwelati.
Jiří Horáček se narodil 29. července 1941 v Mladé Boleslavi, kde také dosud žije. Jako hudební skladatel a celorepublikově uznávaný kytarový pedagog se řadí mezi nepřehlédnutelné osobnosti mladoboleslavského kulturního života.
Absolvoval Pražskou konzervatoř a Konzervatoř Jaroslava Ježka, na obou školách studoval hru na kytaru a skladbu.
Skladatelská tvorba Jiřího Horáčka zahrnuje skladby od drobných forem až po velká symfonická díla, celkem čítá přes 80 opusů, spolupracoval s Českým rozhlasem i Českou televizí.
V roce 1971 prosadil v Základní umělecké škole v Mladé Boleslavi (tehdy to ovšem byla lidová škola umění) výuku hry na klasickou kytaru, které se věnuje dodnes.
Během svého pedagogického působení také vydal několik učebnic – kytarových škol – které pro výuku používají umělecké školy po celé České republice, a vy choval mnoho vynikajících kytaristů.
Řadu let byl rovněž předsedou krajské umělecké rady ZUŠ v oboru kytara a působil v porotách mnoha interpretačních soutěží.
Jiří Horáček byl vždy nedílnou součástí mladoboleslavského kulturního dění, vystupoval také jako interpret klasických i jazzových skladeb, často po boku dalších významných osobností, například v Collegium per musicam novam s Ivo Pešákem a Michaelem Kocábem. Jeho vlastní skladby naopak hrají například někteří členové České filharmonie.
