Mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, co píše Pavel Nováček ve svém zamyšlení „Poučení z (možného) krizového vývoje“ (LN 5. června). Životní prostředí patřilo těsně po revoluci k nejdůležitějším společenským tématům nejen na celostátní úrovni, nejen v místech postižených ekologickou katastrofou, jako to zmiňované Teplicko, ale prakticky všude. Třeba ekologická sekce Občanského fóra Českolipska patřila k odborně i početně nejsilnějším. A také k nejaktivnějším v tlaku na zpočátku ještě nerekonstruované místní správní orgány, aby se zarazila aspoň ta největší chystaná zvěrstva. Například se tak podařilo zachránit parčík, tvořící zelenou oázu v dopravně frekventované části okresního města s velmi špatným stavem životního prostředí. Domnívám se ale, že