Poslední dvě sezony strávil Adam Brízgala v zámořských juniorských soutěžích, kde piloval mimo jiné svoji práci s hokejkou. Po návratu domů se mladý gólman upsal Rytířům, s nimiž už naskočil v plném tempu do letní přípravy. „Zatím je tu všechno super. Je tu tým plný mladých kluků, takže jsme si sedli. Tréninky jsou hodně těžké, ale to je přesně to, co potřebujeme,“ usmívá se brzy dvacetiletý talent, který bývá pravidelně součástí mládežnických reprezentací.
Co tě přesvědčilo, že ses po dvou letech v USA upsal právě na Kladně?
Byl o mě veliký zájem hlavně ze strany pana Jirátka, který mě sem hodně chtěl. Známe se dlouho, takže já vím, jak se s ním pracuje, a on ví, jak pracovat se mnou. Vždycky mi hodně pomáhal, byli jsme spolu od reprezentace do šestnácti let. To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem sem chtěl. Druhý důvod byl ten, že je to první liga, takže věřím, že dostanu větší šanci, než bych dostal někde v extralize. Tím, že je to první působiště, kde budu hrát dospělý hokej, věřím, že je pro mě lepší se rozchytat tady a až pak uvažovat o nějakých vyšších soutěžích.
Hrálo v tvém rozhodování nějakou roli, že by sis tu mohl zahrát s Jaromírem Jágrem?
Úplně jsem na to nekoukal. Spíš jsem koukal, jaké to bude z mého hlediska. Mít v týmu takovouto legendu je ale super. Může nám dát hodně rad a je to potřebná autorita.
Za mořem jsi strávil dva roky, neuvažoval jsi, že bys tam ještě zůstal?
Uvažoval. Doufal jsem, že dostanu stipendium na univerzitu, což se mi nepovedlo. V juniorské lize bych už byl třetí rok, takže bych byl třetí rok na stejném levelu a byl bych tam jeden z nejstarších. A to jsem nechtěl. Chtěl jsem se někam posunout a přišlo mi, že zkusit si dospělý hokej zpátky v Česku by mohla být dobrá volba.
Jak se zpětně díváš na to, že jsi odešel do Ameriky? Co ti to dalo?
Hraje se tam neskutečný hokej. Je to o hodně rychlejší a hráči tam jsou neuvěřitelně vyspělí. V USHL se hraje hodně taktický hokej. Když jsem tam byl první rok, tak jsem si říkal ‚Wow‘. Jenom jsem koukal, jak to tam funguje. Pomohlo mi to ale i mimohokejově. Zlepšil jsem si angličtinu, osamostatnil jsem se… Celý život mi to změnilo.
Jaký je americký juniorský hokej v porovnání s naším?
Je to lepší, je to prostě o něco vyšší level. Nechci nějak odsuzovat české soutěže. Myslím, že se tu hodně pracuje a pořád se posouváme v juniorských ligách dopředu. Například zázemí a to, jak se o nás starali, se ale srovnávat nedá. Věřím ale, že Česko se tam taky postupně dopracuje.
Do Ameriky jsi odcházel po sezoně, kterou ti hodně poznamenala zranění. Jak bylo těžké se dostat zpátky?
Zabralo mi to celou letní přípravu. Cítil jsem to pak i celý první půlrok, cítil jsem, že se do toho pořád dostávám. Až po Vánocích jsem věděl, že jsem zpátky tam, kde jsem byl. Od toho jsem se odpíchl a druhou polovinu sezony jsem měl super.
Teď už se připravuješ s Rytíři. Kdy jsi se připojil k týmu?
Minulé úterý. Už týden předtím jsem ale začínal trénovat na Spartě, takže už jsem byl trochu rozjetý – stejně jako kluci tady. Zatím je tu všechno super. Je tu tým plný mladých kluků, takže jsme si sedli. Tréninky jsou hodně těžké, ale to je přesně to, co potřebujeme.
Jediným zkušeným gólmanem je tu Lukáš Cikánek. Stihl už ti dát nějaké rady?
Zatím ještě ne. Jak jsme v letní přípravě, tak jedeme jen těžké tréninky a neřešíme, co bude během sezony. Kamarádsky si ale myslím, že jsme si sedli v pohodě.
Hráči většinou nemají letní přípravu v oblibě. Co ty?
Je to tak. Je to nepříjemné asi pro každé hráče. Je to ale součást hokeje a každý si tím musí projít. Asi všichni víme, že to je důležité, takže musíme zatnout zuby a nějak to odmakat.
V rámci přípravy trénujete i na ledě. Jak ti to vyhovuje?
Jsem za to rád. Většinou jsem měl takovou zkušenost, že se na led chodilo až v pozdější části přípravy. Takhle je super, že jsme pořád v tempu a úplně si neodvykneme. Po letní přípravě nám to hrozně moc pomůže se do toho dostat zpátky. Jakmile měsíc nejsi na ledě, tak je to znát, nohy nepracují tak, jak by měly.
Na tréninku jsi spolu s hráči z pole hodně piloval práci s hokejkou. Je právě tohle tvůj styl hry, že se nebojíš víc hrát s pukem a rozehrávat?
Než jsem odjel do Ameriky, tak to bylo takové, že jsem se bál vyjíždět a měl jsem trochu problémy s hokejkou. V Americe jsem se to ale hodně naučil. Dostal jsem se do fáze, že mě to i baví. Snažil jsem se vyhledávat možnosti vyjíždět a rozehrávat a byla to pro mě sranda. Snažím se s tím hodně pracovat. I trenér gólmanů tady mi říkal, že bude chtít, aby gólmani rozehrávali a snažili se hrát s hokejkou.
V Americe na tenhle aspekt asi dají hodně, že?
Je to tak, hrají na to hodně. Nechtějí, aby brankáři byli jen v brance, ale aby pomáhali hráčům. Hokej je tam rychlý, takže brankář hrozně pomůže to urychlit a dostat puk z pásma. Je to pro hráče hodně velká pomoc.
Takže by to mohlo fungovat i u nás na úzkém hřišti?
Já doufám, že jo.
